Výstava Takasaki

fotogalerie

...

Jan Dientsbier – Takasaki

„Fotografie je koncentrovaná paměť,“ řekla mi jednou vynikající česká fotografka Dagmar Hochová.
Výstava s tajemným názvem Takasaki byla vybrána z více jak 1500 „vzpomínek“, které fotograf, výtvarník a odborný asistent na Ústavu umění a designu Západočeské university v Plzni Jan Dienstbier (1978) zaznamenal během čtrnácti dnů našeho pobytu v Japonsku, které jsme navštívili v rámci příprav výstavy Hory a srdce.
Výstava Takasaki nebyla od počátku zamýšlena jako fotografický cyklus o zajímavostech a pamětihodnostech významného japonského města. Informace tohoto charakteru jsou totiž běžně dostupné v každém baedekeru či na webových stránkách.
Fotografie tohoto cyklu mají formálně nejblíže k street photography a k humanisticky pojatému dokumentu.
A to i přesto, že Jan Dienstbier ve svém uměleckém usilování tíhne spíše k abstrakci a výrazovému minimalismu. Na snímcích z Takasaki se osobitým způsobem projevil jeho obdiv ke světově ceněnému mistru humanistické fotografie Jindřichu Štreitovi. V každém citlivě koncipovaném snímku je zachycen krátký a srozumitelný lidský příběh, převážně ze života prostých takasackých lidí, ale i různé detaily architektury, nečekané situace a jevy. Zastavená skutečnost, umocněná pro českého diváka navíc exotickým prostředím, působí mnohdy doslova magicky. K vyniknutí umělecké výpovědi je použito média černobílé fotografie, jejíž konejšivé šedi daleko citlivěji a niterněji zviditelňují poetiku všednosti a psychologické charaktery.
Z atmosféry fotografií je zřejmé, že Jan Dientsbier se po Takasaki pohyboval s pokorou a mnohé záběry, především dětí, svědčí o bezprostřední vzájemné komunikaci. Díky této otevřenosti máme nyní možnost nahlédnout do světa elementárních lidských emocí, nálad a vztahů a společně s našimi japonskými přáteli sdílet jejich radost, osamělost či lásku.
Jak napsal japonský básník Nanao Sakaki: „Chceš-li poznat kulturu, podívej se na řemesla, chceš-li poznat lidi, poznej sebe sama.“

Ivo Hucl 22.února 2010