Blízké hlasy z dáli

Společný koncert souboru japonských mnichů Gjosan-rjú tendai šómjó s uměleckým vedoucím Saikawa Buntaiem a souboru Schola Gregoriana Pragensis s uměleckým vedoucím Davidem Ebenem

Jak praví biblický citát Spiritus flat ubi vult – Duch vane, kam chce. Tato slova můžeme chápat jako obraz nespoutanosti „Božského vanutí“, které se šíří napříč různými náboženskými proudy. Právě prostřednictvím hledání „ducha“ je možné se odpoutat od formálních rozdílů a sdílet „základní nasměrování“ jednotlivých náboženství. Významným prostředníkem v tomto dialogu bývá též hudba, o níž se právem říká, že překračuje hranice a je jakýmsi univerzálním jazykem. Záměrem mnichů školy Tendai a souboru Schola Gregoriana Pragensis je vytvořit dialog dvou duchovních kultur na základě hudebního repertoáru buddhistické a křesťanské tradice. V tomto směru letošní projekt navazuje na společné účinkování při koncertě a liturgii v Praze v roce 2000 a japonské turné v roce 2005. Cílem meditativních setkání není jen ukázat zajímavé kontrasty v pojetí hudebního výraziva, ale i představit určité analogie.

Schola Gregoriana Pragensis byla založena Davidem Ebenem v roce 1987. První dva roky existence mohla zpívat pouze při liturgii, od konce roku 1989 se však intenzivně věnuje také nahrávání a často koncertuje doma i v zahraničí (kromě evropských zemí také Izrael či Japonsko). Soubor patří ke světové špičce mezi interprety středověké duchovní hudby. Zaměřuje se jak na sémiologickou interpretaci gregoriánského chorálu podle nejstarších neumatických pramenů z 10.-11. století, tak i na uvádění zpěvů vlastní české chorální tradice včetně rané polyfonie a nově objevených skladeb ze 13.–15. století.

Šómjó je japonským označením klasického (dalo by se říci archaického) stylu buddhistického liturgického zpěvu. Výraz sám je odvozen od sanskrtského spojení šabda-vidjá, neboli „prozření skrze [pronesené] slovo“. Do Japonska se šómjó dostalo zhruba v 7. stol. po Kr. – a to pod starším označením bon-bai, neboli indický (případně sanskrtský) zpěv, i když v této době mělo již i svou čínskou vrstvu. V 9. stol. se v klášterním městečku Óhara na úpatí posvátné hory Hiei nedaleko japonského Kjóta ustavilo liturgické centrum, které pečuje o tradici zpěvů šómjó až dodnes a jeho žáky jsou také naši interpreti.Sdružení Gjosan-rjú tendai šómjó tvoří buddhističtí mniši, žijící a pracující v klášterech školy Tendai po celém Japonsku. Slovo Gjosan značí nejen spojení s bájnou horou, kde údajně nebešťané dali patriarchům poprvé zaslechnout bohulibé tóny šómjó, ale i s centrem v Óhaře, které je označováno za japonskou obdobu této bájné hory.

fotogalerie


Část rozhovoru s Ivo Huclem pro MF Dnes:

Koncert Blízké hlasy zdáli je další z řady projektů na jehož realizaci se Bezejmenná čajovna podílí, a který navazuje jak na Festival čajové kultury, tak na témata dříve pořádaných programů z cyklu Prolínání světů.

“Tímto tématem jsme se začali zabývat již v roce 1989. Následně pak vzniklo několik dokumentárních filmů (Maurové a Evropa, Ve znamení ohně a ryby, České Japonsko, Na západ od Tibetu... ) a rozhlasový cyklus Islám a islámská mystika...“

Co je tématem tohoto projektu?

„Hlavním tématem tohoto projektu je „jinakost“. Projekt Blízké hlasy zdáli je dialogem dvou velice vzdálených tradic. Jak kulturně, tak jazykově. Gregoriánský chorál je pevnou součástí evropské křesťanské tradice. Zpěvy šómjó zase součástí školy Tendai, jedné z 8 hlavních japonských mahajánových buddhistických škol. Osobně mám k propojení liturgického textu a hudby hluboký vztah. Opakovaně jsem totiž pobýval v pravoslavných klášterech sv.Hory Athos v severním Řecku, kde se praxe Byzantského chorálního zpěvu udržuje již více než 1000let. Proto jsem byl velice rád, když mě Robin Šoen Heřman přizval ke spolupráci.“

Jaký si myslíte že mohou Blízké hlasy zdáli v současném světě význam?

„Podobná mezikulturní setkávání mají pro budoucnost daleko hlubší význam než se nám v tuto chvíli může zdát. Pro většinu současné globalizované západní a vlastně i japonské společnosti již vlastně žádná tradiční kultura a spiritualita neexistuje. Vliv tradičních hodnot slábne.To má na jedné straně za následek naprostou relativizaci „všeho“, na druhé straně dochází k uzavírání se do vlastního světa, vznikají rozličná „dogmatická gheta“, šíří se extremismus, nacionalismus, netolerance, radikální náboženská hnutí…Kultura takovéto společnosti atrofuje. Ztrácí měkkost, volnost..Potřebujeme si klást nové otázky, zásadním způsobem zpochybňovat své postoje...
Setkání tohoto typu mohou v dnešním „globalizovaném“ světě inspirovat. Jejich význam spočívá již v tom, že připomínají, že jednotlivé kultury, náboženství se do jisté míry prolínaly vždy. Díky autentické zkušenosti z jinou kulturní tradicí, jsme schopni novým způsobem nahlédnout do tradice vlastní. Z poznání „jiného“ pak mohou vzejít nové, živé, kulturní souvislosti, jakási nová kulturní solidarita, vzájemná tolerance a porozumění. Tato setkání nám pomáhají sbírat odvahu k tomu, abychom byli schopni vést vzájemný dialog a při tom respektovat vzájemné odlišnosti.V hudbě je toto inspirativní prolínání snad nejzjevnější.“

Jak jste se k tomuto projektu dostal, kdo ho imicioval?

„Ohledně projektu Blízké hlasy zdáli nás oslovil Robin Šoen Heřman, specialista na oblast japonské duchovní kultury a estetiky, výkonný ředitel Česko-japonské společnosti v Praze a mnich japonského kláštera Enryoku-dži na hoře Hiei.
Je více než symbolické, že patronem projektu Blízké hlasy zdáli je neúnavný propagátor mezináboženského dialogu a iniciátor četných rozhovorů s představiteli různých náboženských tradic Prof.PhDr.Dr.Tomáš Halík. Stejně tak symbolické je, že z tradice Tendai vyvstala v minulém století osobnost Hagami Šocoa, jehož životním posláním bylo ustanovení světové náboženské federace. Šoco pak stál u zrodu významných meditačních setkání s představiteli hlavních světových náboženství např.v Asissi,na úpatí hory Sinai či na hoře Hiei...“

Čím pro nás Evropany může být japonský buddhismus inspirativní?

„Evropa se s buddhismem setkává již několik století. Buddhismus je pro nás Evropany atraktivní především ve své praktičnosti (udává přesný návod k tomu, jak se zbavit svých problémů) a potom svým učením o prázdnotě. To v praxi znamená, že veškerá existence, tak jak je, je tou nejhlubší duchovní pravdou. Navíc se díky této „doktríně“ stává aplikovatelný v jakékoli kultuře či náboženské tradici. Je až s podivem, kolik významných intelektuálů, umělců, ale i vědců bylo buddhismem ovlivněno.“

ptala se Gabriela Špalková