Složit se dá cokoliv

reprezentativní výstava japonských papírových skládaček origami

Universitní galerie Jungmanova 35
Vernisáž výstavy 25. 8. 16:00
Fumiaki Kawahata, David Brill, Artur Biernacki, studio
Origamiworld, Luděk Šindelář, Jan Cozl, Irena Hosoda Višňovská

Galerie otevřena: úterý - pátek 10 - 17 hodin
sobota 10 - 12 hodin
Výstava potvá do 15. září



www.origamiworld.cz

Architektonický návrh výstavy: Ondřej Cibulka a Origamiworld, Ivo Hucl, Luděk Šindelář

Složit se dá cokoli

Origami je japonské slovo, složené ze dvou znaků, které lze do češtiny přeložit jako „skládat papír“ (oru kami - origami). Myslí se tím skládání papíru do figurální, abstraktní či geometrické formy, nikoliv skládání dokumentů do obálky.

V nejstarších dobách byly papírové skládanky v Japonsku užívány při náboženských obřadech
a při výzdobě šintoistických svatyní. Zmíněné umělecké formy mohou být i libovolně jednoduché, což znamená, že každý, kdo umí složit papírovou čepici či parník, je vlastně origamista.

V současné době existují v Japonsku dva druhy origami - tradiční a moderní, které se od sebe značně liší.

Výstava Složit se dá cokoli má název shodný s hlavním mottem pražského studia Origamiworld, které tvoří Ondřej Cibulka, Milan Dřímal a František Grebeníček. Zaměřeno je na tradiční i moderní origami, které zažilo celosvětový rozmach s rozvojem internetu. Informace, návody, zkušenosti, knihy, vše se začalo rychle šířit a přesné postupy byly najednou dostupné mladým a nadaným lidem, kteří si velice rychle osvojili techniky skládání a z mnohých se stali skuteční mistři. Za masivním rozvojem nápaditých origami technik stojí především novými technologiemi strukturované vědomí člověka na počátku třetího tisíciletí. Složitost výsledných modelů mnohdy překračuje běžné hranice geometrie a lidské představivosti. U některých origami je opravdu těžké uvěřit, že jsou složeny pouze z jednoho archu papíru.

Vůbec první výstava origami v Plzni nabízí prakticky vše, co může moderní origami nabídnout. Nejkomplexnější popisně realistická díla, symbolicky abstrahované modely dle tradičních japonských technik, modulární origami, které zde zastupuje labuť Jana Cozla, geometrické objekty, mokré techniky od světových mistrů a plzeňského origamisty Luďka Šindeláře i konkrétní případy užití origami v reklamě z dílny studia Origamiworld. Dále ukázky japonských origami papírů, autorské modely českých origamistů a v neposlední řadě několik modelů exklusivně zapůjčených od věhlasného britského origamisty Davida Brilla.

Historie origami
Počátek tradice origami nelze přesně určit. Jisté je, že Japonci se seznámili s tajemstvím výroby papíru v Číně, a to již počátkem 1. tisíciletí n. l.. O tisíc let dříve než první Evropané. V nejstarších dobách byly papírové skládanky v Japonsku užívány při náboženských obřadech a při výzdobě šintoistických svatyní. Šintó je jediné tradiční japonské náboženství, ve kterém je uctívána bohyně Slunce, nejrůznější božstva, ale i zvířata a pohádkové bytosti. Papírové řetízky poskládané podle přesných pravidel se zavěšují s trsy slámy na "výstražných" šňůrách šimenawa, jež označují hranici posvátného území svatyně, za kterou smí vstoupit jen kněz. Podobné šňůry s papírovými skládankami visí i před vchody do japonských domů, kde symbolizují skutečnost, že je dům očištěn a připraven k novoročním oslavám. Jako zábava se začaly papírové skládanky v Japonsku šířit až někdy v 17. století. Zmínky o nich se objevují i v různých literárních dílech. Odtud také víme, že Japonci tehdy znali asi sedmdesát druhů skládanek. Byla to různá zvířátka, pohádkové bytosti i pouhé ozdoby. Již tehdy se však formovala základní zásada japonských origami: nekopírovat tvar skutečných předmětů, ale pouze je symbolizovat ve zjednodušené formě. Hlavní důraz byl přitom kladen na to, aby výsledná podoba byla prostá a působila esteticky vyváženým dojmem.

Někdy kolem roku 1800 byl poprvé složen i orizuru (papírový jeřáb), který je v Japonsku vůbec nejoblíbenější skládankou a rozšířil se i do mnoha dalších zemí celého světa. Jeřáb patří mezi tradiční symboly dlouhého života, a proto si lidé často desítky nebo i stovky skládaných jeřábů navlékají na dlouhé šňůry a zavěšují v bytě pro štěstí. Zhotovování šňůr s tisícem navlečených papírových jeřábů je také stále oblíbenou zábavou nemocných, kteří věří, že tak přispívají ke svému uzdravení. Zvlášť dojemně působí setkání s těmito origami v památnících obětí atomového bombardování v Hirošimě a Nagasaki. Také známý pomník dětským obětem v Hirošimě znázorňuje desetileté děvčátko jménem Sadako Sasaki, které v ruce drží nedokončeného papírového jeřába. Sadako Sasaki zemřela na nemoc z ozáření, aniž by se jí podařilo vytoužených tisíc jeřábů složit.

Největšího rozkvětu dosáhly v Japonsku skládanky origami koncem 19. století a tuto oblibu si udržely dodnes. S jednoduchými skládankami se seznamují děti již v mateřských školách a origami jsou zahrnuty i do učebních osnov výtvarné výchovy na základních školách. Origami však není výlučně dětskou záležitostí. V Japonsku je i seriózní uměleckou disciplinou dospělých a mistři origami jsou všeobecně uznáváni.
Způsob skládání nejstarších origami se původně předával ústně od rodičů dětem. V minulém století však bylo sepsáno několik obsáhlých publikací s podrobnými návody a skládanky v těchto knihách dnes tvoří jakýsi "zlatý fond" tradičních origami, kterým se v Japonsku říká denšó origami (na rozdíl od sósaku origami vytvořených až v novější době).
U tradičního origami není nikdy znám jeho původní autor, naopak tvorbou moderního origami se často zabývají i známí výtvarní umělci.Vznikají tak velmi složitá umělecká díla, která jsou prezentována na různých výstavách a jsou pokládána za objekty na pomezí plastiky nebo obrazu.

Moderní kreativní origami vděčí za svůj vznik Akiru Yoshizawovi, který počátkem třicátých let našeho století vytvořil desítky tisíc modelů snad všech myslitelných objektů. Jeho výstavy v západních zemích v padesátých letech nadchly mnoho lidí, včetně američana Sama Randletta, tvůrce symboliky používané v diagramech. Yoshizawa se stal žijící legendou.